Firmy v Česku ani netuší, že jejich účetnictví je nastaveno nevhodně. Není to vina účetních, ale historického zvyku vést záznamy primárně pro potřeby finančního úřadu, nikoliv pro řízení byznysu.
Většina malých a středních firem v Česku netuší, že jejich účetnictví je nastaveno nevhodně. Není to vina účetních, ale historického zvyku vést záznamy primárně pro potřeby finančního úřadu, nikoliv pro řízení byznysu. Podnikatelé tak ztrácí přehled o reálných maržích, tají se jim skutečné náklady a o krizích se dozvídají se zásadním zpožděním.
Představte si, že vám účetní v lednu oznámí, že vaše firma za loňský rok prodělala přes dva miliony korun, přestože máte stabilní prodeje a zákazníci platí včas. Podobný šok zažívá řada českých podnikatelů. Jedním z nejčastějších problémů je samotná struktura dat. Běžnou praxí je nerozlišování nákladů – například mezd pracovníků ve výrobě od administrativy – nebo házení rozličných služeb na jeden analytický účet.
Výsledkem je sice účetnictví, které dokonale vyhovuje státu, ale majiteli firmy už neprozradí, kam peníze skutečně mizí a jaké náklady jsou fixní či variabilní. Situaci často zhoršuje i přístup ke skladovým zásobám. Pokud firma účtuje zásoby tak, že nákupy jdou rovnou do nákladů a stav se upravuje jen jednou ročně při inventuře, stává se sklad pomyslnou černou skříňkou. Management pak nedokáže vyhodnotit, které produkty jsou reálně ziskové a které naopak nevědomky prodává pod nákladovou cenou.
Rozhodování naslepo a výsledovka na horské dráze
Zásadním rizikem je také frekvence účetních uzávěrek. Firma, která detailně uzavírá účetnictví až v prosinci, připomíná pilota letícího v mlze bez přístrojů. Problémy, jako je například skokové zdražení vstupních surovin, odhalí se zpožděním klidně šesti až devíti měsíců. V té době už mohla kumulovat statisícové ztráty, kterým šlo díky pravidelné měsíční uzávěrce a včasnému zdražení produktů předejít.
Reálný obraz o zdraví firmy často zkreslují i další zavedené účetní zkratky. Podniky si pro zjednodušení zavádějí do evidence daňové odpisy namísto těch skutečných, účetních. V knihách pak mají plně funkční stroje s nulovou hodnotou, což vytváří falešně vysoký obraz o zisku a brání vytváření rezerv na budoucí investice. Firma navíc kvůli papírově odepsanému majetku působí v bance jako rizikovější klient.
K dalším extrémům patří reporting připomínající horskou dráhu – jeden měsíc vykazuje firma obrovský zisk a další nečekanou ztrátu, přestože byznys běží stabilně. Důvodem bývá absence časového rozlišení u velkých jednorázových položek, jako jsou předplacené roční licence softwaru, nebo opožděné účtování nedokončené výroby. Zejména u výrobních, stavebních a projektových firem padají měsíce náklady na materiál a mzdy do spotřeby, ale tržba za velkou zakázku přijde až při předání. Papírově je tak podnik půl roku v červených číslech. Bez průběžného účtování rozpracované výroby nelze sledovat reálnou ziskovost konkrétních projektů v čase.
Náprava nevyžaduje revoluci
Dobrou zprávou je, že oprava těchto zakořeněných zvyklostí není technicky složitá. Změna by měla začít manažerským auditem stávajícího stavu účetnictví a plynulým přechodem na měsíční reporting. Jakmile začne účetnictví odrážet obchodní realitu, dokáže management mnohem rychleji reagovat na vývoj trhu, včas odhalit skryté ztráty a efektivně zvýšit celkovou marži podniku.
Autor: Martin Plachý, Rekap.cz
KOMENTÁŘE