Moderní 5G vysílače mají výrazně nižší dosah než starší zařízení pro technologie GSM. To je spolu s potřebou vyšší kapacity sítě klíčový důvod, proč se tuzemská telekomunikační infrastruktura aktuálně výrazně zahušťuje.
Moderní 5G vysílače mají výrazně nižší dosah než starší zařízení pro technologie GSM. To je spolu s potřebou vyšší kapacity sítě klíčový důvod, proč se tuzemská telekomunikační infrastruktura aktuálně výrazně zahušťuje.
Tam, kde dříve fungoval jeden centrální vysílač, je nyní potřeba instalovat více samostatných vysílacích bodů. Tento trend výrazně ovlivňuje také majitele starších zařízení a pozemků, na kterých vysílače stojí. Rozhodují se proto, zda objekt dále držet ve vlastnictví nebo ho za jednorázovou částku prodat.
Nástup 5G technologií v Česku zapříčinil i výrazné změny v infrastruktuře telekomunikační sítě. Již stojící vysílače totiž často nelze pouze jednoduše osadit novou technologií. Proces je výrazně sofistikovanější, jedním z jeho klíčových aspektů a zřejmě nejvýraznějším trendem je zahušťování celé telekomunikační sítě díky stavbě nových vysílačů.
„Zatímco standardní a technologicky zastaralé GSM vysílače mají dosah až 15 kilometrů, v případě moderních 5G zařízení je to výrazně méně. U menších výkonů používaných nejvíce ve městech jde o pár set metrů, u vyšších pak můžeme hovořit o dosahu od 1 do 5 kilometrů. To pak logicky vyžaduje stavbu více zařízení s menšími vzájemnými vzdálenostmi. Tam, kde doposud stačil jeden stožár, mohou v budoucnu stát i 4 zařízení, aby bylo území pokryté a zároveň mělo dostatečnou kapacitu pro potřeby moderní sítě,“ uvedla Veronika Valášková Friedrichová, generální ředitelka společnosti Telecom IP ČR, která se zabývá nákupem a správou nemovitostí s telekomunikační infrastrukturou.
Umenšení role starších GSM vysílačů
Rostoucí množství vysílačů je přitom typické i pro další země, určitým extrémem je v tomto případě pak Jižní Korea. Zde připadá na 1000 obyvatel více než 20 takzvaných základnových stanic, což jsou klíčové prvky každé telekomunikační sítě. „I ve srovnání s jinými vyspělými zeměmi jde o nebývale vysoké číslo, jehož příčinou je kombinace vysoké koncentrace obyvatel s cílem státu vybudovat robustní 5G síť a také mimořádně vysoké poptávkou po mobilních datech a jejich kvalitě,“ doplnila Valášková Friedrichová.
Česko je však podle ní oproti Jižní Koreji v zahušťování sítě výrazně odměřenější. V tuzemském případě jde spíše o postupný proces, který je kombinovaný s modernizací infrastruktury určené pro starší technologie. Nemusí přitom jít jen o 4G, často jsou spojeny i s 2G sítí. V tuzemském regulačním rámci totiž stále existuje povinnost poskytovat službu ve standardu 2G minimálně do poloviny roku 2028.
I tak nicméně platí, že vlivem modernizace se postupně začne umenšovat role některých starších GSM vysílačů. Ty byly doposud ve většině případů doplňovány o technologie modernější generace. Vlivem zahušťování sítě však lze podle Veroniky Valáškové Friedrichové očekávat ve větší míře spíše výstavbu nových vysílačů a stožárů. „Ty jdou zejména ve městech a příměstských oblastech s rychle rostoucí populací vstříc potřebě vyšší kapacity sítě a nahrazují dosavadní centrální vysílače,“ řekla Veronika Valášková Friedrichová.
Vliv na majitele starých vysílačů
Právě tyto případy se mohou přímo dotknout i majitelů vysílačů či pozemků, na kterých zařízení stojí. Operátoři jim totiž za využívání infrastruktury nejčastěji platí nájemné. V případě, že se síť v okolí konkrétního stožáru výrazněji zahustí a zařízení ztratí svoji klíčovou roli v rámci sítě, může se to do výše nájemného výrazněji promítnout.
„Pokud je pak vysílač vyřazen z provozu úplně a současně nahrazen jinými zařízeními, může být ve hře i úplný zánik nájemních smluv. Skutečnou hodnotu vysílači totiž dává v prvé řadě působení operátora. Vlastníci pozemků, na kterých se vysílače nacházejí, mezi které se mohou řadit soukromé osoby, SVJ či obce, tak s ohledem na zahušťování tuzemské sítě a její modernizaci čím dál častěji stojí před otázkou, zda takový pozemek, nebo jeho část, dál držet ve vlastnictví, nebo ho za vyšší jednorázovou částku zhodnotit,“ řekla generální ředitelka společnosti Telecom IP ČR.
V praxi se lze přitom setkat s různými přístupy. Zatímco pro fyzické osoby je zpravidla typická opatrnost, obce se často snaží infrastrukturu prodat a kapitalizovat. Získané peníze pak investují zejména do dalšího rozvoje, například do stavby volnočasových či vzdělávacích institucí. „Ačkoliv by z hlediska hustoty sítě nemělo jít Česko podobnou cestou jako Jižní Korea, do budoucna bude stát před rozhodnutím, jak naložit se starším telekomunikačním vysílačem, čím dál více vlastníků,“ uzavřela Veronika Valášková Friedrichová.
KOMENTÁŘE